Konec civlizace splněný sen

J. A. Tainter, světový zakladatel vědeckého zkoumání kolapsu civilizací říká: "Je velmi zajímavé, že máme tak mnoho špatných vládců najednou...vytvářejí falešné problémy a těmi dovádějí lidi v zuřivost..."

Pracoval ve více než 100 zemích světa a tvrdí, že dětské sny se plní, jen musí člověk dozrát, aby ty své v “obyčejném” životě spatřil. Cestovatel Petr Horký. A pak ještě také vědec, co už od dětství cítil, že chce mít od hektického světa lidí klid, že on chce v poklidu bádat, proto mu stačí v ústraní knížka, a tak už v 5. třídě základní školy tak aktivně zlobil, že mu byl třídní učitelkou Májou Vojtovou uložen krajní trest, z učebnice dějepisu se naučit dlouhý text o pyramidách v Gíze nazpaměť... a tak se stal světoznámým egyptologem. To je Profesor Miroslav Bárta.?
Bůh ví, proč se mi právě velmi barvitě vybavila vzpomínka na pardubickou “mateřskou” školku, kam jsem tak nerada chodila. Nic mě tam nepodněcovalo k radosti, chtěla jsem být doma s mámou a hrát si vedle ní tiše sama, když ona doma stále pracovala a táta stále “byl v práci”. Učitelky v socialistické školce dbaly především na to, aby byl dodržován řád. Tak jsme my děti, jimi řízené, chodily povinně ve štrůdlu s vzájemně propletenýma rukama, po dlouhém chodníku pod alejí obrovských stromů podél kolejí Pardubice - Česká Třebová, a nohama jsme na tom hliněném chodníku prohrnovaly vysoké vrstvy spadaného listí. Tehdy se nikdo nepodivoval, že listí se stromů padá shora dolů, tedy na zem, kde následně uhnije a tak přírodní rovnováze prospívá; čili nikdo neshraboval, ba ani nevysával. ?
Učitelka občas zařvala kamsi do prázdna “Zvedej nohy!”, já to slyšela, ale povzdechla jsem si se soucitem jen k ní, protože ostatní děti ji klidně neslyšely, a tak jsme šoupaly nohama dál a štěbetaly jeden přes druhého. Některé byly hrdé, že jsou už předškoláci, přesto dnes už nezjistíme, kdo z dětí tehdy vymyslel potřebu předhánět se v tom listí sdělením, kdo se kdy narodil. Já stydlivě mlčela, datum mého narození mi doma nikdo neřekl, vlastně mě ani nezajímalo, protože se mi na světě lidí dost nelíbilo. Chtěla jsem mít svůj svět, všechno laskavě něžné, krásně světlé a voňavé, jako by byli i tady na světě všichni jedno tak, jak jsem to už odkudsi znala. Často jsem si pro sebe prozpěvovala a při tom se mi i tehdy, při těch procházkách listím, často před očima zjevovaly krásné průhledné éterické obrazy. ?
Vy možná řeknete, že to už mohly být ty sny. Ale moji velmi zodpovědní rodičové mě tehdy často okřikli, ať si zase nevymýšlím a raději už mlčím, kdo mě má furt poslouchat. Tak se mi vlastně začínalo ve školce líbit, tam mě při těch procházkách nikdo neokřikoval, na učitelčino “Zvedej nohy!” nedbal nikdo. A tak jsem se i já jednou osmělila a řekla jsem dětem nahlas: “Já jsem se narodila prvního srpna! A to je nejkrásnější, protože jednička je úplně bílá a krásně rovná a srpen je jako červené teplé baculaté srdíčko.”. ?
Děti na to nic, jen souhlasně pokyvovaly hlavami, asi jim ten údaj věcně a právně správně byl úplně jedno, pravda nedosažitelná. Tak nám dětem tehdy přirozeně mimo lidský zákon vládla svoboda slova. ?
Mně byly sotva čtyři, žádné jiné číslo, než tu jedničku jsem neznala, bílá mi evokovala tu nejpoctvější čistotu všeho a červené teplé baculaté měkké srdíčko vyjadřovalo tu nejvolnější svobodu, co může člověk v těle zažít.?
?
Tehdy to bývalo úplně něco jiného, než co jsem zažívala pak, v brutalitě každodenní advokátní praxe už víc než třicet roků. Po celou tu dobu, dospělá, eticky a nezávisle pracující v pomáhací profesi, jsem i občasná zjevně excesívní rozhodnutí orgánů státu snášela klidně; i taková rozhodnutí byla přece pro nás advokáty podnětem k odvážnému zdvořilému dovolávání se práva a spravedlnosti podle významu slova ad-vocare. ? Když ale Česká advokátní komora (ČAK) nedávno některé své mediálně známé a i politicky činné příslušníky nabádala veřejně k umírněnosti svého chování a jednání, a to i v čase mimo výkon své profese, to už jsem zpozorněla. A když jsem pak na vlastní oči viděla a na vlastní uši slyšela, jak vadně vede v roce 2023 kárná komise ČAK v rozporu s Kárným řádem (a dalšími předpisy použitelnými subsidiárně) kárné řízení, to už jsem se musela smát. Že na objednávku? Nevím. ?
Smála jsem se klidně, bez agrese, podobně, jako jsem to před pár lety viděla u lidí Kečua v Peru, kteří když udělali někde chybu, někde uklouzli, něco netrefili, nebo rozbili... řehtali se jako pominutí, a nám bílým chytroušům laskavě svěřovali tu zažitou moudrost, že se vysmívají svému egu za to, že je na okamžik ovládlo, ale neuchvátilo, protože oni dobře vědí, že na Zemi může vládnout člověku jen cit jeho duše a ta nikdy nechybuje. ?
Pocítila jsem před tou kárnou komisí, jak skrze miliardy buněk mého těla proniká to závratné blaho, jak jsme ho kromě divochů v Americe, nebo lidí třeba na Islandu, mohli poznávat také v blízkosti Maorů při pobytu na New Zealand. Ti po mnoho generací nepochybují, že každá buňka lidského těla je součástí toho všeho vůkol, každé kapky vody, každého lístečku, Země a nebe, že zkrátka člověku vládne ONA, jeho duše, jeho Země, bezrozměrné tmavé ženské v jeho nitru, možná jin, šakti, anima... ?
My bílí chytrouši tomu prý říkáme matriarchát. Proto jsou novozélandští (stále do široka empatičtí bez oddělenosti svého já od ono kolem) světovou špičkou ve hře rugby. Mančaft cítí, myslí a hraje jako jediný organismus, jako včelstvo. ?
Totiž v tom mnou sledovaném případě kárná komise ČAK rozhodovala o tom, kdo a jak poškozuje dobré jméno advokacie v České republice. Ke cti ČAK a jistě i ke cti všech jejích kárných komisí chci dodat, že není divu, že zde byla členy kárné komise ustanovení kárného řádu v kárném řízení opakovaně porušována, když Vyhlášku č. 244/1996 Sb. Vyhlášku Ministerstva spravedlnosti, kterou se dle zák.č. 85/1996 Sb., o advokacii stanoví kárný řád (advokátní kárný řád) podepsal tehdejší ministr spravedlnosti, tehdy JUDr. Kalvoda, kterýžto v roce 1996 “náhle upřímně přiznal”, že neoprávněně užíval titul JUDr. ?
Hm. Ministr spravedlnosti a místopředseda vlády? Nepoškozoval on sám, dosud advokát, ovšem už bez titulu, svým podpisem pod kárným řádem dobré jméno advokacie? ?

Každý z nás lidí, ruku na srdce, můžeme cítit, nakolik je profese advokáta v novodobém Česku tím, co se poctivě dovolává práva a spravedlnosti. Totiž já, celoživotně naivní snílek, už si jen pamatuji, že pan Kalvoda býval fešák a tak působil na lidi “důvěryhodně” zejména svým černým knírem. ?

Tak tady teď do mého poslušného MacBook Air cosi píšu, a shora mi letí v průniku všech úrovní to, co píšu shora spolu se zážitkem z nedělního večera, kdy jsme na zámku jižně pod Prahou mohli slyšet úžasného Petra Horkého a přivézt si domů jeho dílo vytvořené společně s Miroslavem Bártou - CIVILIZACE. ?
Děkuji nebesům, že povrchně nepodléhám módním trendům, takže si ještě dnes tohle famózní DVD máme na čem přehrát. ?

Teprve teď prvního srpna ve mně uzrává, o čem Horký v tu neděli na zámku vyprávěl, že jako malí kluci s kamarádem snili, jak cestují džunglí mezi divochy, ale on tenhle uskutečněný sen rozpoznal až skoro padesátiletý v okamžiku, kdy v džungli soustředěně střežil bezpečí svěho těla proti všem nástrahám necivilizace včetně jedovatých živočichů. ?

A to všechno mi dochází dnes, prvního srpna 2023, kdy jsem právě, vlastně skoro přesně šedesát let poté, co jsem zažívala svůj dětský sen o zrození do svobodného světa s bílou jedničkou k červenému srdíčku, odeslala k České advokátní komoře svou datovou schránkou advokáta Žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátů. To proto, že podle § 3 Zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii je advokát při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. A tak, mohu-li cítit, myslet a konat svobodně a nezávisle i mimo výkon advokacie (natož při výkonu advokátní profese dokonce za moje nemalé peníze každoročně advokátní komoře zasílané), dovoluji si už projevit v sebeúctě, že “takováhle” advokátní komora není pro mě dost dobrá. ?

V tom pozoruhodném DVD CIVILIZACE přece pan Joseph Anthony Tainter - světový zakladatel vědeckého zkoumání kolapsu složitých civilizací říká:
"Je velmi zajímavé, že máme tak mnoho špatných vládců najednou. Tolik špatných zároveň. Ve Východní Evropě, v Británii, ve Spojených státech. Nevím, že bychom někdy měli tolik špatných lídrů. Myslím, že je tu krize vůdcovství v mnoha zemích. Vypadá to, že nejsme schopní nalézt a zvolit schopné vládce, kteří by byli schopni si poradit s problémy, kterým čelíme. Místo toho vytvářejí falešné problémy a těmito problémy dovádějí lidi v zuřivost. Vedení zemí je skutečný problém." ?

A tvůrci DVD, Horký a Bárta, k tomu konstatují jeden ze základních zákonů fungování společnosti: “VĚROHODNOST - Zákon společenské smlouvy. Civilizace funguje, dokud platí společenská smlouva. Dokud věříme našim elitám.”?
?
Tak se (s)mějme rádi, každý svobodně, v úctě ke své duši. Jestli mě, v roce 2018, na Mezinárodní konferenci advokátů, po veřejně vyjádřené podpoře k mému příspěvku O etice... požádal tehdejší úctyhodný předseda ČAK o svolení se zveřejněním mého příspěvku v Advokátním bulletinu, a pak k takovému zveřejnění “náhodou” došlo přesně v den mých šedesátých narozenin, dne 24. září 2018, tak už empiricky vím, že jen ONA duše umí zuřivost každého niterným prožitím jeho bolesti přetavit ve smíření. ?
Kolaps šesté civilizace je možná nevratný, proto ale není na Zemi nutné sebezničení zázraku zrození života. ?Jde jen o poznání, co je i ve Vás darem božím, který se nedá ani prodat, ani koupit.