O Luciferovi 1.

Dávno cítím a mám vyzkoušeno, že příčinou zla je člověk sám. Protože v přirodě je všecko jedno, tma i světlo, rozum i cit...

Napsal mi, že tma prý nezmizí jen jejím poctivým lidským poznáním, jak se to děje prakticky nám, ale že je prý "nutné poznání jejích příčin". 
A to já mám hned husí kůži, jako bych blízko cítila nutné učení se strachem (z čehokoliv), že člověk je v dědičném hříchu a musí na kolena...
Uvědomujeme si co znamená slovo terorismus?
A že aktuálně to slovo tak trochu (z médií) zmizelo?
Přemýšlíme, že by se už stalo součástí "přirozeného" života některých?
A nebo naopak bezvýznamným pro životy některých jiných?
Totiž dávno cítím a mám vyzkoušeno, že příčinou zla je člověk sám.
Jistě jste, milí, už slyšeli, jak vznikl Lucifer.
Že stáli andělé v řadě, a jeden z nich si pomyslel, že je lepší, než ti druzí. Proto udělal krok vpřed, aby se odlišil. Jenže tím krokem se propadl dolů do temnoty a zčernal. 

Možná proto, aby se navždy pro lidi stal učitelem, Světlonošem, nositelem světla (lucid = záře, jasnost, světlo...). 
Abychom skrze něj mohli chápat, že nikdo není lepší, než kdokoliv druhý, a že kdo je temný, může se ke světlu vrátit jen pokáním, usebráním, sebezpytováním... Že jen odvážným autentickým spontánním poznáním tmy (strachu) v sobě, se vrací světlo a radost. Bolí to, ale jinak to nejde. Po poznané bolesti zas přichází čilost, síla a vděčnost za zázrak života. Až k transcendenci, kdy člověk zažívá poznání, že je vším…
To je vám teprve krása!
 

P.S. Myslíte, že na téhle aktuální fotce z naší zahrady vidíte nebe?
       Nene. Vidíte vodu. Ano, a v té vodě vidíte nebe, a v tom všem také
       sebe. Protože všechno je JEDNO.