Vy se moc nesmějte!

“Aby tě ten smích nepřešel! Rakušáci odsouhlasili nákup plynu v rublech a Turci nesouhlasí se vstupem Finska do NATO!” řekl mi tlumeným hlasem... jenže strach nebo radost jsou “jen” emoce a ty jsou řídící, to je empirie každého...

Vy se moc nesmějte!

Přátelé, slyšíte smysl té věty?
“Aby tě ten smích nepřešel! Rakušáci odsouhlasili nákup plynu v rublech a Turci nesouhlasí se vstupem Finska do NATO!” řekl mi tlumeným hlasem trochu vztekle přítel. Já, proti svým zvyklostem nehledat pravdu vně sebe, protože ona je nedohledatelná, dohledala jsem v IT médiích, že jde jen o různou interpretaci Ruskem požadovaných platebních podmínek, zda otevření devizového a rublového účtu u Gazprombank lze zkráceně označit za „placení v rublech“, nebo ne. O Turcích snad reprodukoval “pravdu”.
Přesto jsem s ním pocítila soucit, rozumím, že má strach, když stále racionálně usiluje o materialistickou jistotu a tvrdohlavě odmítá připustit tvrzení některých metafyziků, že pravda je, že pravda není a to je pravda ;-).
Čili, že ve Vesmíru žádná jistota podle jeho chytrých představ neexistuje. Snáším klidně, že moje jistota, že ve světě jedinou jistotou je přijetí nejistoty, tedy posílení citu lidskosti každého v sobě, nesmírně irituje kdekoho. 

Akademici na právnické fakultě Univerzity Karlovy, nejstarší univerzity v Evropě severně od italské Parmy (s univerzitou nejstarší na světě) a východně od Paříže učí, že základem práva na příznivé životní prostředí je princip nejvyšší hodnoty. Zákonem stanovenou definici principu nejvyšší hodnoty jsem ale (možná jen já a možná jen zatím) ani v dostupné odborné literatuře nenalezla. Víme samozřejmě všichni, že životním prostředím je  podle § 2 příslušného zákona vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje, a že jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.
Vzduch tu prostě je, voda teče a jídlo roste z hlíny.
Člověk nemá nic hodnotnějšího, než zázrak života, zdraví a životního prostředí (in dubio pro natura, čl. 35, čl. 11 LZPS). Prach je a v prach se obrátí.
Přirozenost dětsky zázračné důvěry a empatie místo pýchy dospělých! 
Když jsem k večeru přišla domů k dětem, malá krasavice si hrála ve vaně. “Babíí, zavři oči!” řekla tajemně, když jsem si přisedla vedle vany na kobereček. Mě totiž předci vychovali k naprosté poslušnosti a podřízenosti, celý život se z toho uzdravuju, ale tomu božímu dítěti jsem odporovat nemohla. Zavřela jsem oči okamžitě a na obličej se mi obtiskl mokrý ksiftík té blonďaté bohyně. “To byla pusa!” řekla pak stroze a začala se řehtat na celé kolo. “Mamka mi ukazovala malé černoušky, jak nemají co jíst. A to dělají bohatý zlí lidi.” řekla náhle s naučeným smutným výrazem a zkoumavě si mě měřila, co já na to. “No, jenomže ty zlé nikdo nezná, takže to možná je jenom zkouška, jestli v sobě budeme živit nenávist, nebo spíš soucit, že každý, když chceme, můžeme dělat radost třeba i těm potřebným, protože uvnitř sebe máme čisto, a tak vidíme, že ve Vesmíru je všechno nějak správně”. “Nenávist? Jak to myslíš?” řekla zamyšleně pomalu a dloubala gumovou vílu ve vodě jedním prstem, protože předškolákem bude ještě skoro dva roky. “…to je jako něco černý na dušičce?” a koukla mi do očí.
“No přesně, ta tvoje zevnitř od srdíčka ti vždycky odpoví správně a radost v tobě začne zase tančit.” řekla jsem jí ráda.  Vyskočila.
“Ještě ti ukážu most, hele!” a neuvěřitelně prohnula tělíčko. Nojo, maminka byla gymnastka, pomyslela jsem si logicky.
Mimochodem, víte Vy, že řecké gymnos znamená česky nahý? Že gymnastika vznikla ve starém Řecku jako oslava dokonalé přirozenosti lidského těla?
To už se prohýbala pupíkem vzhůru, ruce vyvrácené za hlavu jí ve vodě trošku podkluzovaly. Rychle se posadila a úplně vážně bez úsměvu řekla: “Na suchém povrchu to je lepší, to nepodkluzuje, chápeš.”. Pak se hned rozhlédla po hračkách ve vodě, chňapla rozpustile černé plavecké brýle a vesele vyhrkla: “Babí, udělej nějakou šeredu s těmadle brejlema…” a už se zase chechtala.
A mně napadlo, jaké milosrdenství, že aktuálně už i materialističtí vědci potvrzují, že každé dítě se rodí poctivé a činorodé s touhou poznávat, pravdomluvné a pracovité.
Rovnováha všeho jako stav lásky.
Že teprve kolem třetího roku věku se formuje lidský mozek k vnímání omezeného “já” (ego), odděleného od pozemského okolí. Tak děti postupně přestávají o sobě mluvit ve třetí osobě, jak to známe z populárních filmů o indiánech.
Žel, často také vlastním “dospělým” příkladem je učíme už nepoužívat slovesa, i když víme, že lidé přírodních národů založili řeč právě na potřebě navzájem si sdělovat a sdílet co cítí, myslí, dělají, po čem touží… tedy na slovesech.
Je zjevné, že zlo je atributem člověka, přírodní prostředí žádné zlo nezná, v geniálně dokonalé přírodě jednoDuše trvá spontánní rovnováha tvoření a ničení. Panta reí.

Tak člověk poznává, že celý život ovládán strachem a utrpením zvenčí zraje k odvaze naplnit svou touhu odevzdat se sobě dovnitř, svým citům, navrátit svou pozornost svému médiu.
Rozpouštět své strachy a bolesti, co do nás ony pozemské autority vpravovaly.
Abychom své strachy dál nešířili do svých potomků.
Je totiž přírodní zákonitostí, že když strachy nerozpustíme u sebe, když je sobě neodpustíme, nemůžeme jinak, než je nevědomky přenášet na své příští.
Protože teprve až v citu utrpení poznáváme, jakým sebeklamem toužíme hlavně “mít” namísto čistého “být”.
Pak můžeme chápat, proč se na Zemi postupně všechno obrací v prach.
Jenže taky prý už století před naším letopočtem řekl Quintus Horatius Flaccus (65 př. n. l. - 8 př. n. l.) to známé: “Non omnis moriar”.
   

Takže jak teď slyšíte smysl té věty “Vy se moc nesmějte!” ?
Uvědomujete si, že význam slov slyšíte podle toho, co cítíte v sobě uprostřed?
A cítíte v sobě strach a z něho plynoucí všechny záporné emoce, nebo naopak radost, jako nositelku vaší svěžesti, čilosti a přirozeného zdraví včetně schopnosti sebeuzdravení? 
Ta věta vás dráždí, nebo se vám po jejím přečtení spíš chce v sebedůvěře smát a tančit?
Protože ať strach, nebo radost, obojí jsou “jen” emoce a ty se sebelepší metodou v hlavě (vědomě) přeprogramovat nedají.
Ony jsou totiž řídící, to je empirie každého.  JednoDuše.